Napsali o nás - 2009 - Historie vaření v kraji


Na úvod seznámení s historií pivovarnictví. Pivo se vařilo již ve starověku. Evropská středověká společnost přejala znalost vaření piva od Keltů, Germánů a Slovanů. Tyto znalosti byly během středověku rozvinuty a dovedeny do větší dokonalosti. Až do 16. století bylo vaření piva výlučně záležitostí zprvu klášterů, později královských měst. V 16. století začínají konkurovat klášterům a městům šlechtické pivovary a poddanská města. Staré, středověké městské pivovarnictví se postupně přeměňovalo a ztrácelo své výsadní postavení. Stagnace a úpadek vedl k potřebě přeměny organizace pivovarnictví, soustředění výroby do menšího počtu pivovarů a vzniku podniků modernějšího a průmyslového charakteru.

Pivo se z počátku vyrábělo ve městech podomácku na základě várečného práva, které měšťané získávali od panovníka. Vaření piva nebylo považováno za řemeslo (pouze sladovnictví), ale za svobodné měšťanské povolání, což měšťanům s tímto právem umožňovalo zisky jak z řemesla či obchodu, tak i z této činnosti. V době nejčastějšího udělování várečného práva, ve 14. století, bylo přiznáváno ještě všem měšťanům bez dalšího omezení. Ale již v této době pokračovalo zužování jen na ty měšťany, kteří vlastnili domy uvnitř hradeb. Vařit pivo mohl majitel domu, ale jen tehdy, jestliže tu bydlel i se svojí manželkou a čeládkou.

Ve městech došlo brzy k oddělení sladoven, kde výrobu sladu řídil „sládek“ a pivovarů, kde se již z hotového sladu vařilo pivo.

Výroba tak byla, stále více než na osoby, vázána na domy. Ačkoli mohl mít každý občan s várečným právem ve svém domě sladovnu, „hvozd“ (prostor na sušení sladu), varnou měděnou pánvičku a sklepy k vykvašení piva, mohli si toto dovolit jen občané majetnější. Ostatní museli nechat ječmen „vysladovat“ v cizí sladovně a uvařit pivo na cizí „pánvi“ a za poplatek. Postupem doby, zejména od konce 15. století, se vaření soustřeďuje do větších a lépe zařízených sladoven a pivovarů. Z bezpečnostních důvodů, zabránění častým ničivým požárům, byly některé rizikové výroby používající otevřený oheň, přemísťovány na předměstí. Na předměstích se tedy ocitaly pivovary, sladovny zůstávaly ve vnitřním městě, i když svým charakteristickým a pro sladování typickým pachem znepříjemňovaly životní podmínky občanů.

Také ve Dvoře Králové nad Labem byly zpočátku sladovny téměř u každého domu. V tak zvaných knihách, „Pergamenové a Papírové“ se dochovalo mnoho zápisů ze 16. století, svědčících o prodeji sladoven. Jaroslav Brychta ve své práci „Dvorští a jejich várečné právo“ se zmiňuje také o třech královédvorských pivovarech: „Dolením, Hořením a Starém“.

Dolení pivovar, který se udržel nejdéle, byl v čísle popisném 60. Podle rozlohy byl ve městě největší a zřejmě také nejstarší. Stál na místě dnešního hotelu „Tins“ a rozkládal se až k uličce spojující dnešní Revoluční ulici s ulicí Přemyslovou. Vyhořel v roce 1572. Starý pivovar stál vedle dnešního hotelu „Centrál“ a Hoření pivovar stával na „Ostrém rohu“, dnes prodejně kožené galanterie.

Nejmladší a také největší pivovar našeho města byl bezpochybně Klazarův, který postavilo v roce 1862 jednadevadesát pravovárečných měšťanů a kde bylo možno „vystavit“ pivo v ceně 130.000 zlatých tehdejší měny. První várka byla hotová již v tomto roce, na počátku měsíce září. Roku 1866 však pivovar postihla pohroma v podobě prusko – rakouské války. Pruští vojáci tehdy pivovar obsadili a vydrancovali. Škoda byla obrovská, zdejší pravovárečníci nebyli schopní uvést pivovar znovu do provozu a byl dán do dražby.

V roce 1877 koupil pivovar František Klazar z Kruhu u Jilemnice, kde jeho otec Jan a strýcové František a Hynek vlastnili lnářskou firmu z názvem „Antonína Klazara synové v Kruhu“. Pivovar byl prodán v dražbě, která se konala 26.5.1877. Předmětem prodeje byl vlastní pivovar č.p. 86, dům číslo 38 na Hradišťském předměstí, a také hospoda č.p. 5, rovněž na Hradišťském předměstí. Pivovar zprvu vedl František Klazar, po jeho smrti v roce 1921, převzal vedení pivovaru jeho syn PhDr. Jan Klazar. Pod vedením Klazarů se stal pivovar moderní a prosperující firmou.Tato rodina vedla pivovar do roku 1948, tedy do doby kdy došlo k jeho „znárodnění“. Poté spadal pod Podkrkonošské pivovary národní podnik, později pod Východočeské pivovary n.p. Hradec Králové. V roce 1978 byl zastaven provoz ve sladovně a v lednu 1979 zrušeno i vaření piva. Pivo se poté dováželo v cisternách z trutnovského pivovaru a zde plnilo do lahví. V roce 1982 byla zrušena také „lahvovna“ a „sodovkárna“. V tomto roce byla také část vybavení převedena do jiných pivovarů. Zbytek se začal likvidovat. Objekt byl nakonec bezúplatně převeden na Městský Národní výbor ve Dvoře Králové nad Labem.

PhDr. Jan Klazar s manželkou Erikou zůstali ve Dvoře Králové nad Labem. Syn Gaston, absolvent Vysoké školy chemicko – technologické, pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Od roku 1958 se stal vedoucím pracovníkem Pokusného a vývojového střediska v Praze – Braníku. Patří mezi autory „Dia“ piva a nealkoholického piva „Pito“. Úspěšně se podílel i na výchově nových pivovarských odborníků na Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Praze. Jeho studentem byl také poslední sládek královédvorského pivovaru pan Jaroslav Týč.

 

 

 

exkurze

facebook

tankovna

facebook

facebook

pracharna

Přihlášení k odběru novinek. Zadejte mailovou adresu.

Nákupní košík | Mapa serveru | Obchodní podmínky  Copyright © 2009 TVORBA STRÁNEK, WEBDESIGN
Spřátelené weby: Citroen - Subaru | Penzion za vodou
Odběr RSS kanálu
Pokud Vám je méně než 18 let, stránky, prosím, opusťte.