Napsali o nás - 2009 - Podkrkonošské laskominky


22.6.2009 - Zdroj: Pivní obzor | Autor a foto: tomas

V místní a asi i jediné miletínské hospodě Sousedský Dům byl vždy v době mé návštěvy na čepu Gambrinus a místní Chmelka zrovna nebyla navařená nebo naražená.

Do třetice už jsem nechtěl riskovat další neúspěch a tak jsem trpělivě vyčkal až do konání letošních pivních slavností, kdy bylo setkání s Chmelkou a Pytlákem sázkou na jistotu.

Internetová mapa oblačnosti se v celém okolí jen modrala, na pivní slavnosti tudíž vůbec ne ideální počasí, ale nakonec u mne zvítězila touha objevování nepoznaného a tak jsem se vydal i přes venkovní nevlídno východním směrem.

Na jindy poklidném miletínském náměstíčku mne ihned po výstupu z autobusu upoutala početná skupina soutěživých jedinců, kteří i v dešti vrhali sudem-Kegem do dáli na plácku v sousedství morového sloupu. Fantazie těch, kteří podobné pivní, často až bizarní soutěže vymýšlejí evidentně nezná hranic.

Já si to ale namířil přímo do brány pivovárku U Bojiště 1866, respektive jeho letní zahrady.

Jak je restaurace Sousedský Dům (v jejíž zadní části se pivovárek nachází) s Budvarem(ještě loni Gambrinusem) na vývěsním štítu, co se prostředí týče fádním a nepříliš zajímavým podnikem, tak letní zahrada je naopak velmi pěkným místem pod korunami stromů ze kterého dýchá pohoda. Otevřeno bývá dle slov výčepního každý letní víkend či při speciálních akcích. V brzkém odpoledni v den konání akce už nebylo i přes mizerné počasí prakticky volného místa k sezení, tudíž jsem takticky zaujmul strategické místo pod stříškou v průjezdu u slavnostního výčepu a jal se ochutnat všechny tři druhy místního piva, která byla pro mne dosud zahalena tajemstvím.

Světlá nefiltrovaná desítka, dvanáctka a tmavá třináctka byla čepovaná za příznivých 20,-Kč, ne do obvyklých plastových kelímků, ale do sklenic kupodivu bez zálohy. Už jen za tento krok čepování do skla, ke kterému se v čechách naprostá většina pořadatelů podobných akcí zatím neodhodlala nebo se ani odhodlat nehodlá, mají u mne miletínští velké plus a sympatie. Tady se nehledá důvod proč to nejde, ale rovnou se kulturní čepování piva praktikuje. Vlaštovka pivní kultury konečně přiletěla z Bavorska a uhnízdila na miletínské pivní zahradě.

Těžko vyzdvihnout pivo, které bylo nejlepší, protože výborná byla všechna včetně desítky. Pokud přece, tak potom asi dvanáctku, která si mně středně chmelovou a lahodnou chutí získala. Být trochu lepší počasí, tak bych řešil problém a otrhával se od Chmelky a Pytláka opravdu jen ztěží. Do třetinek se netočilo, ale řekněme si to upřímně a na rovinu - kdo by u takového dobrého piva troškařil.

Pan sládek mi své pracoviště sice neukázal, ale chápu, že v den konání slavností měl důležitější povinnosti, než plnit přání jednoho pivního nadšence.

Snad příště, protože pokud je pivo tak dobré standardně vždycky, tak není co řešit a v Miletíně, kde je ostatně jen v místní hospodě a nikde jinde místní mok na čepu, jsem nebyl naposled. Možná by stálo za úvahu pivovarských zveřejnovat dny, kdy je místní pivo v restauraci na čepu i na internetových stránkách pivovárku, které jsou momentálně informačně dost chudé, aby pivomilec jedoucí zdaleka neodjížděl z Miletína s nepořízenou.

Součásní zahradní pivní slavnosti nebylo jen občerstvení na stánku, dva výčepy, sympatické obyvatelstvo místní i přespolní, ale samozřejmě i poměrně pestrý kulturní a hudební program.

V době mé návštěvy se jali bavit návštěvníky členové Podkrkonošské spitné společnosti z Červeného Kostelce, jinými slovy radikální křídlo organizace Člověk v tísni - Člověk v prdeli ! Vtipný ochotnický ansábl odehrál za mohutných ovací návštěvnictva pohádku s hvězdičkou a opus "Kocovina" na motivy piva, jakého jiného než miletínského.

Měl jsem ale už odegustováno vše co se nabízelo, počasí se ne a ne umoudřit a tak jsem se operativně rozhodnul ještě pro návštěvu blízkého Dvora Králové nad Labem.

Nenalákalo mne tam Safari, ale taktéž pivo mě dosud neznámé.

Letošní miletínské slavnosti se vydařily, i sluníčko se možná nakonec dostavilo, ale já už tou dobou pobýval v královedvorské restauraci U Hlaváčků v ulici směřující z centra města k nádraží a později krátce i v restauraci U Slunce v uličce pod náměstím.

Pivovar Tambor vzniknuvší v nejvyšším stupni utajení i u místních, to vzal s propagací piva ve městě pěkně od podlahy. Na každé hospodě kde je na soutoči, visí velký a nepřehlédnutelný reklamní transparent a nové pivo má už i svoje logované půlitry a i tácky.

Co je však nejdůležitělší a nejpozitivnější, klasické filtrované pivo co do chuti (která má vlastní osobitý, rozpoznatelný charakter a blíží se typově pravému Pilsu) je opravdu podařené a místní ho pijí. Už od letmého pohledu Tambor na stolech místních pivařů převažoval a nebylo to určitě jen kvůli příznivé ceně.

Zdařilé webové a informačně výživné stránky pivovaru a koneckonců hlavně i přibývající místa s Tamborem na čepu jsou důkazem, že pro majitele nejsou obchod a marketing neznámé pojmy. Vydal jsem se i na periferii do Raisovy ulice s cílem aspon zvenčí pivovar nafotit, ale čistě účelovou stavbu - krabicovitou halu ukrytou za okolní zástavbou, se mi nafotit nepodařilo. Uvnitř je to ale dle názorů jedinců, kteří měli tu čest poznat tajemství vaření Tambora, o poznání zajímavější a chloubou pivovárku je i měděná varna s praxí z Kácova.

Východní čechy jsou tak i díky dvěma zmíněným pivním bodům čím dál víc pivně pestřejší a zajímavější.

 

 

 

exkurze

facebook

tankovna

facebook

facebook

pracharna

Přihlášení k odběru novinek. Zadejte mailovou adresu.

Nákupní košík | Mapa serveru | Obchodní podmínky  Copyright © 2009 TVORBA STRÁNEK, WEBDESIGN
Spřátelené weby: Citroen - Subaru | Penzion za vodou
Odběr RSS kanálu
Pokud Vám je méně než 18 let, stránky, prosím, opusťte.